Lupénka

Lupén­ka, pso­ri­á­za, je chro­nic­ké kož­ní one­moc­ně­ní. Typic­ky se pro­je­vu­je poru­chou roho­vě­ní kůže a olu­po­vá­ním stří­b­ři­tých šupin z její­ho povrchu.

Co jste možná netušili

Kož­ní one­moc­ně­ní cha­rak­te­ri­zo­va­né tvor­bou šupin popsal už sta­ro­řec­ký lékař Hip­po­kra­tes. Ozna­če­ní cho­ro­by pochá­zí z řečti­ny a zna­me­ná „svr­bě­ní“ nebo též „šupi­na“. Není bez zají­ma­vos­ti, že se dlou­há sta­le­tí pou­ží­va­lo pro vět­ši­nu kož­ních cho­rob. S vel­kou prav­dě­po­dob­nos­tí tak dochá­ze­lo k situ­a­cím, kdy se lupén­ka zamě­ňo­va­la napří­klad za malo­mo­cen­ství. Její nosi­te­lé byli zce­la zby­teč­ně odsou­ze­ni k živo­tu na pokra­ji společnosti.

Prv­ním kdo spo­leh­li­vě popsal lupén­ku jako samo­stat­né kož­ní one­moc­ně­ní byl na samém počát­ku 19. sto­le­tí ang­lic­ký lékař, zakla­da­tel moder­ní der­ma­to­lo­gie, Robert Willan. Pokřtil ji osob­ním pojme­no­vá­ním „Willa­no­va lep­ra“. O něko­lik desí­tek let poz­dě­ji se díky vídeň­ské­mu der­ma­to­lo­go­vi Fer­di­nan­du Hebro­vi nemo­ci zača­lo říkat původ­ním řec­kým označením.

Pso­ri­á­zou trpěl i sovět­ský dik­tá­tor Sta­lin. Pod­le odváž­ných tvr­ze­ní někte­rých his­to­ri­ků moh­ly být osob­ní kom­plexy způ­so­be­né jeho kož­ním one­moc­ně­ním jed­nou z pří­čin jeho krutovlády.

Jak vzniká

Buň­ky Vaší kůže se neu­stá­le obno­vu­jí. Za nor­mál­ních okol­nos­tí trvá asi 30 dní než se nově vytvo­ře­ná buň­ka z nej­niž­ších vrs­tev kůže dosta­ne až na povrch, zro­ho­va­tí a odloup­ne se. Při lupén­ce je všech­no jinak. Váš orga­nis­mus ztrá­cí schop­nost regu­lo­vat obno­vu kůže. Buň­ky se cho­va­jí jako šíle­né. Od vzni­ku nových do jejich odloup­nu­tí uply­nou v prů­mě­ru jen tři dny.

Bylo nale­ze­no něko­lik fak­to­rů, kte­ré mohou pro­je­vy one­moc­ně­ní význam­ně­ji ovliv­ňo­vat. Pat­ří k nim pod­ne­bí. Je pro­ká­zá­no, že stu­de­né a suché poča­sí lupén­ku zhor­šu­je. Dal­ším je stres. Sta­vy úzkos­ti čas­to způ­so­bu­jí roz­ší­ře­ní cho­ro­by. Stej­ně půso­bí i pora­ně­ní kůže, kož­ní infek­ce nebo uží­vá­ní někte­rých léků.

Přes­né pří­či­ny vzni­ku lupén­ky nejsou zná­mé. S jis­to­tou lze říct, že není nakaž­li­vá a nepře­ná­ší se kon­tak­tem. Mohou za ni geny. Prav­dě­po­dob­ně jde o dědič­né one­moc­ně­ní. Doklá­dá to čas­těj­ší výskyt lupén­ky v rodi­nách někte­rých nemoc­ných. V poru­še roho­vě­ní kůže může hrát roz­ho­du­jí­cí úlo­hu Váš imu­nit­ní systém.

Jak se projevuje

Typic­kým pro­je­vem lupén­ky jsou vyvý­še­né zarud­lé skvr­ny na kůži. Jsou pokry­té odlu­pu­jí­cí­mi se bílý­mi nebo stří­b­ři­tý­mi šupi­na­mi. Obje­vu­jí se nej­čas­tě­ji na loktech, kole­nou, na hrud­ní­ku nebo ve vla­sa­té čás­ti hla­vy. Výsev lupén­ky je syme­t­ric­ký. To zna­me­ná, že se obje­vu­je na obou polo­vi­nách těla podob­ně. Posti­že­ná mís­ta mohou pálit nebo svr­bět. Při str­že­ní šupi­nek kůže pod nimi mír­ně krvá­cí. Kro­mě splý­va­jí­cích míst se lupén­ka může pro­je­vo­vat i jem­ný­mi teč­ka­mi nebo puchýř­ky. K cha­rak­te­ris­tic­kým pro­je­vům pat­ří i poru­cha růstu neh­tů. Ty mění svo­ji bar­vu, tvar a mohou se odlu­čo­vat od neh­to­vých lůžek.

Závaž­nost lupén­ky se posu­zu­je pod­le roz­sa­hu zasa­že­né kůže. Posti­že­ní méně než dvou pro­cent těla (plo­cha odpo­ví­da­jí­cí zhru­ba dvě­ma Vašim dla­ním) zna­me­ná ješ­tě mír­né one­moc­ně­ní. Nad 10 pro­cent jde již o těž­ké posti­že­ní. V závaž­ných pří­pa­dech pokrý­vá lupén­ka 20 až 30 pro­cent těla a nevy­hý­bá se ani obličeji.

Pro­je­vy one­moc­ně­ní při­há­ze­jí ve vlnách. Obdo­bí náh­lé­ho vzpla­nu­tí se po něko­li­ka týd­nech nebo měsí­cích vystří­dá s růz­ně dlou­hou dobou bez obtí­ží (remi­se). Pro­je­vy se dlou­ho nemě­ní, pak postup­ně sláb­nou aby nako­nec zmi­ze­ly a za čas se zno­vu objevily.

Jak se potvrdí

K dia­gnos­ti­ce lupén­ky se nepo­u­ží­vá žád­né zvlášt­ní vyšet­ře­ní. Obvykle sta­čí, když Vás pro­hléd­ne kož­ní lékař. Posou­dí pro­je­vy na Vaší kůži. Při­tom si vší­má něko­li­ka feno­mé­nů cha­rak­te­ris­tic­kých pro lupén­ku (vzhled šupin, krvá­ce­ní po jejich odloup­nu­tí, výsev skvrn v oko­lí pora­ně­ní kůže apod.). V někte­rých pří­pa­dech může lékař ode­brat vzor­ky kůže ze zasa­že­ných míst a podro­bit je mik­ro­sko­pic­ké­mu vyšetření.

K vylou­če­ní jiných pří­čin Vašich kož­ních pro­je­vů (např. infekč­ní­ho one­moc­ně­ní) lze ode­brat vzo­rek krve a zho­to­vit stěr z krku.

Jak se léčí

Pso­ri­á­zu bohu­žel nelze zce­la vylé­čit. Pou­ží­vá­ní dopo­ru­če­ných pří­prav­ků může pou­ze zmír­nit její pro­je­vy. K léčeb­ným postu­pům pat­ří apli­ka­ce mas­tí na kůži, foto­te­ra­pie a uží­vá­ní cel­ko­vě půso­bí­cích léků. Vol­ba někte­ré­ho z nich nebo jejich kom­bi­na­ce závi­sí na pro­je­vech Vaše­ho one­moc­ně­ní, jeho umís­tě­ní a závaž­nos­ti, ale i na Vašem věku a cel­ko­vém zdra­vot­ním stavu.

Posti­že­ná kůže by měla být řád­ně pro­maš­tě­ná a ošet­ře­ná spe­ci­ál­ní­mi mast­mi. Ty mohou obsa­ho­vat řadu účin­ných látek. Mezi nej­po­u­ží­va­něj­ší pat­ří vita­mín D, kor­ti­koste­ro­i­dy, uhel­ný dehet a reti­no­i­dy. Apli­ka­ci mas­tí je mož­no dopl­nit pra­vi­del­ný­mi kůra­mi foto­te­ra­pie. Při ní se vyu­ží­vá pří­z­ni­vých účin­ků ultra­fia­lo­vé­ho záře­ní (UV) o urči­tých vlno­vých dél­kách (UVA, UVB).

V nej­těž­ších pří­pa­dech je mož­né zvo­lit cel­ko­vě podá­va­né léky potla­ču­jí­cí imu­nit­ní reak­ci (imu­no­supre­si­va).

Na léčbu rea­gu­je mno­ho lidí odliš­ně. Co pomá­há jed­no­mu nemu­sí dru­hé­mu vůbec vyho­vo­vat. Pro­to je důle­ži­té ve spo­lu­prá­ci se svým léka­řem vyzkou­šet více mož­nos­tí a potom se roz­hod­nout pro neú­čin­něj­ší z nich.

Co dál

Lupén­ka v napros­té vět­ši­ně pří­pa­dů neo­hro­žu­je zdra­ví ani život posti­že­ných. Umí však být vel­mi nepří­jem­ná. Posti­že­ní jsou její­mi kož­ní­mi pro­je­vy stig­ma­ti­zo­va­ní. Lupén­ka může sni­žo­vat Vaše sebe­vě­do­mí a brá­nit nor­mál­ní­mu zařa­ze­ní do spo­leč­nos­ti. Dostá­vá­te se do zača­ro­va­né­ho kru­hu. Stres, úzkost a depre­se pro­je­vy lupén­ky ješ­tě zhoršují.

Kom­pli­ka­ce one­moc­ně­ní jsou rela­tiv­ně vzác­né. Asi u kaž­dé­ho desá­té­ho nemoc­né­ho s těž­kou lupén­kou se obje­ví kro­mě posti­že­ní kůže i one­moc­ně­ní klou­bů (pso­ri­a­tic­ká artri­ti­da). Vět­ši­na dal­ších kom­pli­ka­cí je spo­je­na spí­še s léč­bou. Čas­té uží­vá­ní kor­ti­koste­ro­i­dů může vyvo­lat zánět nebo dokon­ce zhor­šit lupén­ku. Foto­te­ra­pie kro­mě svých pří­z­ni­vých účin­ků osla­bu­je obran­né mecha­nismy Vaší pokož­ky a činí ji cit­li­věj­ší k úči­nům slu­neč­ní­ho záření.

Jak se tomu všemu vyhnout

Účin­ná pre­ven­ce lupén­ky nee­xis­tu­je. Přes­to je něko­lik opat­ře­ní, kte­rá může­te pro zdra­ví své kůže udě­lat. Pou­ží­vej­te ochran­né mas­ti a krémy. Nene­chá­vej­te svo­ji kůži nepři­ro­ze­ně vysu­še­nou. Vyhně­te se pokud mož­no kom­bi­na­cím chla­du a sucha. Vaší kůži svěd­čí spí­še tep­lej­ší a vlh­čí pod­mín­ky. Pozor na škrá­bá­ní. Pora­ně­ní kůže při lupén­ce může vést k roz­ší­ře­ní jejích pro­je­vů na posti­že­ná místa.

Dodr­žuj­te zása­dy zdra­vé­ho život­ní­ho sty­lu, nekuř­te a omez­te i kon­zu­ma­ci alko­ho­lu. Uvě­dom­te si, že kůže je zrca­dlem zdra­ví celé­ho Vaše­ho organismu.